|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Ráno si vzdychla, já se lekl bez pohnutí.
Ležel jsem jako už tisíckrát před tím.
Bělost peřin s vůní patosu křičela do perutí.
Křídel co nemám, křídel co neunesou tíhu,
tíhu kterou nectím..
..jako tu noc kdy tě létat nedonutím.
Zase mě dojme tvá košilka na podlaze, chuť svlékat.
Naposledy, a přece zas, zas a znovu.
Jsem tvé vysvobození? Ne, kat!
Uprostřed zaprášených saténů,
nerozumím tvým větám ani slovům..
..jako tu noc, kdy tě nedonutím létat.
|
|
|
